Lorem ipsum via sinet ipsum sinet

Postupem času se léčebné techniky začaly více a více specializovat, ale též materializovat. Existuje celá řada léčebných metod, které jsou detailně rozpracovány, nicméně vychází čistě z anatomicko-fyziologických hledisek a opomíjí člověka jako celek, jako duchovní bytost.

Na přelomu 19. a 20. století přinesl rakousko-uherský filosof Rudolf Steiner nový - antroposofický - pohled na člověka, z něhož se vyvinula i antroposofická medicína. V jejím pojetí je zdraví otázkou nikoli pouze dobrého fyzického stavu, ale výsledkem souhry a harmonie mezi tělesnou, životní a duševně - duchovní složkou člověka (velmi zjednodušeně řečeno - pro hlubší pochopení antroposofické medicíny je nutné dlouhé studium a je zcela nad rámec tohoto textu).

Zdraví je otázkou nikoli pouze dobrého fyzického stavu, ale výsledkem souhry a harmonie mezi tělesnou, žívotní a duševně-duchovní složkou člověka.

Na základě této myšlenky vznikla antroposofická medicína rozšiřující běžné lékařské umění.  S Rudolfem Steinerem úzce spolupracovala nizozemská lékařka Ita Wegman, jejímž velkým přáním bylo léčit ruku v ruce s duchovní vědou a nalézt pro to vhodné způsoby terapie. V roce 1921 založila Ita Wegman Klinicko-terapeutický institut v Arlesheimu ve Švýcarsku, současnou Ita Wegman Klinik. Díky této klinice bylo možné sledovat účinky terapií a sbírat zkušenosti. Léčba zde byla vedena v duchu dnešní integrativní medicíny - prostředky klasické medicíny byly využívány v racionální souhře s doplňkovými metodami - tak aby z nich konkrétní pacient co nejvíce profitoval. Jednalo se o zdravou výživu, přírodní prostředky, umělecké terapie (malba, hra na lyru či léčebná eurytmie), duchovní činnost (modlitba, meditace…) a právě léčebné masáže a koupele. Klinika měla vlastního farmaceuta, Oskara Schmiedela, který připravoval přírodní léky dle individuálních potřeb pacientů. Později byl vybudován i prostor pro následnou péči - statek, jenž byl jedním z prvních míst, kde se postupovalo podle zásad biodynamiky. Produkty zde vypěstované byly dodávány na kliniku.

Středem pozornosti byl pro všechny terapie vedoucí nový pohled na člověka, který v té době přinesl Rudolf Steiner, s výrazně jiným a hlubším nahlížením na souvislosti tělesných, duševních a duchovních částí člověka, s tzv. funkční trojčlenností organismu.

Ve smyslu této trojčlennosti jsou to rytmické procesy dýchání a krevního oběhu, které drží rovnováhu mezi odbourávajícími silami vědomého nervově smyslového pólu, a nevědomého výstavbového metabolického pólu. Jejich nevyváženost pozorujeme pak ve stavu nemoci. Zkušenosti zde získané vnesli společně Ita Wegman a Rudolf Steiner do knihy „Základy pro rozšíření lékařského umění podle duchovně-vědeckých poznatků.“

Ita Wegman znala švédskou léčebnou masáž a gymnastiku a na jejich základech s ohledem na zmíněnou funkční trojčlennost vytvořila dodnes fungující základní formy rytmické masáže a rytmického vtírání.

V roce 1927 započala spolupráce Ity Wegman s německou lékařkou Margarethe Hauschka. Ta, stejně jako Ita Wegman, ovládala švédskou masáž a také léčebnou eurytmii. Jejím úkolem bylo rozpracovávat metodu rytmické masáže ve smyslu antroposofického nahlížení na člověka. Do roku 1940 M. Hauschka a I. Wegmann úzce spolupracovaly na klinice v Arlesheimu, dokud jejich působení nepřerušily válečné nepokoje. Přesto byla rytmická masáž už od konce dvacátých let obsahem kurzů a dál se vyvíjela. Po 2. světové válce Margarethe Hauschka působila v Biologické nemocnici Höllriegerskreuth u Mnichova, kde taktéž vyučovala metodu rytmické masáže. Od roku 1950 se věnovala především seminární činnosti, která vyústila založením Školy pro uměleckou terapii a masáž v Bollu roku 1962. Zde přednášela o rytmické masáži, rytmickém vtírání a léčebných koupelích až do své smrti. Je autorkou knihy “Rytmické masáže podle dr. Ity Wegman”, jež slouží ke studiu rytmické masáže dodnes jako základní literatura.

Rytmická masáž se stala účinnou terapeutickou metodou vhodnou pro lékaře, maséry či fyzioterapeuty. Opakovaně se ale objevovaly prosby o vytvoření metody, kterou mohou používat i speciální pedagogové, zdravotní sestry a ostatní zdravotnické profese. To se podařilo Irmgard Marbach, která později působila jako vedoucí lektorka v Margarethe Haushka škole v Bollu. Koncem 60. let rozvinula metodu rytmického vtírání, tedy speciálního orgánového ošetření, které tuto poptávku naplnilo.

Průkopnicí rytmické masáže v České republice byla MUDr. Marcela Mikulejská. Tato, původně dětská lékařka, se již v dobách hlubokého socialismu věnovala studiu a praktikování antroposofické medicíny - což vzhledem k totalitnímu režimu nebylo snadné a představovalo značné osobní riziko. Začátkem 90. let se p. doktorka Mikulejská rozhodla studovat rytmickou masáž ve škole v německém Bollu. Velmi rychle se stala lektorkou a společně s Irmgard Marbach vedla mezinárodní kurzy. Své znalosti předávala i v České republice, kde zorganizovala nemálo vzdělávacích akcí.

Antroposofická medicína a její terapeutické metody mají tedy dlouholetou tradici. Jejich rozvoj ztěžovaly dramatické události 20. století. Stejně tak musela vždy čelit stále více materialistickému pojetí medicíny. Přesto, že však žijeme v době stále diferencovanějších guidlines a jasných obecných postupů léčby, je antroposofický pohled na člověka a medicínu stále aktuální. Roste touha po individuálním a zároveň komplexním přístupu k pacientovi. Je kladen důraz na otázky životního stylu, stravování, hygieny v širším pojetí, sociálních vztahů, psychosomatického stavu a duševních potřeb člověka. A proto má i terapeutická metoda, jako je rytmická masáž dle Dr. med Ity Wegmanové, své jasné místo v současné i budoucí medicíně.